Parpedie : Červeňák

Úvod > Dle abecedy > Všechno > Červeňák

Červeňák

Dnes území podél toku Chrudimky, někdejší vojenský prostor, který dostal pojmenování podle jednoho z mostů nacházejících se v lokalitě.

Most zvaný Červeňák
Jedná se o most, který byl postaven roku 1911 při regulaci Chrudimky v centu města nedaleko staré reálky. Šířka vozovky byla 5 m, šířka chodníků 1,5 m. V roce 1935 byl z důvodu nedostatečné kapacity nahrazen mostem novým.
Aby po dobu výstavby nového silničního mostu nebyla doprava přerušena, provedli příslušníci Železničního pluku dočasné posunutí původního mostu o několik metrů severněji. Po dokončení výstavby byl původní most z roku 1911 rozebrán a odvezen o 2 km jižněji do prostoru vojenského cvičiště, kde byl jako silniční most příslušníky Železničního pluku opět postaven přes tok řeky Chrudimky. Pro svůj nátěr na bázi suříkové barvy, které mostu dodala červeno-oranžový sytý odstín, byl most nazýván „Červeňák“.
Tento most je složen ze tří částí, což je při bližším pohledu patrné. Střední část je původní Červeňák, ale krajní části jsou jiné. Podle dostupných informací byly vyrobeny v roce 1885 v Sobotíně. Výrobcem krajních částí mostu je pravděpodobně firma Sobotínsko – Štěpánovské železárny a strojírny, která již ale neexistuje.

Území zvané Červeňák
V roce 1919 se Pardubice staly sídlem nově vznikajícího železničního pluku. Pro výcvik tohoto pluku bylo zapotřebí velikého prostoru v členitém terénu s vodním tokem. Proto již na počátku 20. let byla připravována výstavba technického cvičiště na řece Chrudimce pod Pardubičkami. Při polním cvičení v roce 1922 byl u hřbitova v Pardubičkách montován vysoký ocelový most soustavy Roth – Wagner, zatím jen na montované podpěry, a také byla vybudována lanovka až k nemošické stráni se zlomovou stanicí nedaleko uvedeného mostu. V roce 1923 byla položena polní drážka o rozchodu 600 mm z Karantény k Chrudimce, kde byly vybudovány i potřebné mosty.
V letech 1924 až 1925 probíhaly úpravy technického cvičiště na Chrudimce, kde byly mj. zřízeny vysoké náspy. Součástí cvičiště byla i řada cvičných a stavebních tratí. Jedna z nich, tzv. „Špitálka“ dokázala po svahu vystoupat až ke hřbitovu a vedla až do prostoru dnešní nemocnice.
V roce 1934 započala stavba nového Prokopova mostu a vojáci starý ocelový most z roku 1910 nejprve přesunuli o 20 m vedle a nakonec jej v roce 1937 jako dar od města převezli na technické cvičiště, kde je umístěn dodnes. Podle kdysi červeného nátěru se mu říkávalo „Červeňák“. Tento kdysi červeným nátěrem opatřený železný obloukový most jako hlavní dominanta lokality tak dal pojmenování nynějšímu celému přírodnímu území.
Po převzetí vojenského prostoru německou okupační armádou v březnu roku 1939 provoz na vojenských drážkách utichl. V roce 1945 sice vojenské území převzalo opět železniční vojsko, nicméně poválečný provoz na torzu polních drážek v Pardubicích byl mizivý. Provozní výcvik vojenských železničářů se přesunul do České Třebové a pardubické drážky tím zcela ztratily význam. V padesátých letech probíhal v Pardubicích ještě výcvik stavby mostů a zbytky úzkorozchodných tratí na technickém cvičišti byly užívány pro přesuny materiálu. Později cvičiště opanovali ženisté. Působení železničního vojska v Pardubicích trvalo až do roku 1994, kdy bylo usnesením vlády číslo 323 jako takové k 31. říjnu zrušeno. Do posledního působiště, železničních skladů za ulicí S.K.Neumanna, se nastěhovaly různé firmy a na jaře 2005 byl odpojen a zlikvidován i zdejší rozsáhlý vlečkový areál.

Zdroj: Jan Řeháček