Úvod > Dle abecedy >
Všechno
>
Náboženské poměry
Náboženské poměry
První písemná zmínka o Pardubicích z r.1295 se týká kláštera cyriaků s kostelem sv.Bartoloměje. Malý klášter zajišťoval církevní, školské a zřejmě i hospodářské úkoly. Dle posledních poznatků byl patrně v dnešních
Pardubičkách, kde patrně jsou počátky našeho města. R.1340 Arnošt ze Staré odkazuje svým synů již „město nové“ v místech dnešního Pernštýnského
náměstí. Na jeho okraji r.1349 nejstarší syn arcibiskup Arnošt z Pardubic založil farní kostel Zvěstování Panny Marie a samostatnou farní správu. Fara spadla pod chrudimský děkanát, do litomyšlského biskupství. R.1420 se majitelem Pardubic stal husitský pán Viktorin z Kunštátu a Poděbrad. Husité 28.4.1421 vypálili cyriacký klášter, hrad a
město i kostelem Zvěstování P.Marie, které držel Viktorin ušetřili. Pak se v držení Pardubic střídali páni podobojí. Farní kostel Zvěstování P. Marie se řídil řádem husitským. Záhy však vedle konfese kališnické žily církve nové. V polovině 15.stol.Čeští bratří. R.1491 Vilém z Pernštejna koupil velké Kunětickohorské panství a malé Pardubické. Vilém byl katolík, vynikal náboženskou snášenlivostí. Kromě farního „Českého kostela“ r.1507 obnoveného stavěl na novém hřbitově na konci Dlouhého
předměstí kostelík sv.Jana Křtilele. Ten připsal r.1512 straně kališnická, aby si tu zřídila novou faru. Na hřbitově dle jeho vůle měli být pochováváni všichni křesťané bez rozdílu. Farní chrám Zvěstování P.Marie však zůstal střediskem husitských pobožností. R.1512 postavil dnešní kostel sv.Bartoloměje určený katolíkům, při něm založil r.1514 klášter minoritů. Toho roku obrátil farníky připsané ke kostelům v
Pardubičkách a
Rosicích k faře města Pardubic. Vilém neposkytl Českým bratřím přímou podporu, umožnil jim útulek. Volné zastoupení ve města povolil i Židům. R.1532 Vojtěch z Parnštejna přestěhoval klášter minoritů do menšího kostela Zvěstování P.Marie a ke kostelu sv.Bartoloměje přenesl kališnickou faru. R.1534 se majitelem panství stal Jan z Pernštejna, který r.1523 přestoupil k víře pod obojí. Katolické menšina ztrácející po smrti Vilém půdu, po r.1534 zůstala opuštěna docela, zejména když po r.1541 minorité museli opustit Pardubice. Ve městě dochází k odklonu farní správy od novoutrakvistů k evangelickému zaměření. Farář Vondrák byl r.1534 ženatý v rozporu s husitským řádem. Rektorem latinského gymnázia se r.1543 stal Lutherův odchovanec Jan Netoryn. R.1555 si někteří starohusité stěžovali až u císaře, že rektor „české školy“ Adam Kolínský a dva jeho kolegové jsou víry luteránské a cvingliánské a mládež zavádějí. Po Janově smrti r.1548 tu byly náznaky návratu k husitství. R.1557 uvítán a pohoštěn konsistorní administrátor na vizitaci. U věřících i u vrchnosti ubývalo však vážnosti ke kněžím. Pernštejnský regent Petra Hamza dopisem 7.12.1551 pardubickému děkanovi upozorňuje na četné nešvary kněží a hrozí, že zasáhne sám. I po prodeji pardubického panství královské komoře přetrvává evangelická praxe. Marně si kališnická konsistoř stěžuje, marně viní r.1567 děkana Jan Jakuby z pikhartství a marně si u císaře Rudolfa II.28.6.1876 a 8.8.1578 stýská na hejtmana Jiřího Adlspacha z Damsdorfu, že připouští, aby v Pardubicích působili děkanové bez vědomí konzistoře, že na pa.panství je nejvíce ženatých kněží, na fary přijímá kněze „nepořádné, vejtržné...! Mešní roucho si kněží volili podle vyznání ke kterému se klonili, přijímání se dálo pod obojí, kázání bylo několikrát v týdnu, zpěvu i modlitbám sloužili české i latinské knihy. Do těch liturgických a věroučných sporů a zápasů nastupuje protireformace. Císař svěřil 10.9.1581 dozor nad farami pa.panstí pražskému arcibiskupovi Martinu Medkovi z Mohelnice. Na první vizitaci přijel 15.1.1582. Dosavadní zvyklosti přetrvávaly, že k utužení kázně kněží musel být na faře zřízen zvláštní „žalář“. Pražská konsistoř podobojí 4.5.1586 vyzvala faráře, aby nepřipouštěli ke mši kněží frankfurtské, lipské a wittenberské. To nedokázalo odvrátit většinu pardubických občanů od vyznání lutherského, vyskytovali se přívrženci ortodoxního německého a kalvínského směru, či zwingliáni. Arcibiskup Zbyněk Berka z Dubé si v srpnu 1595 stěžoval u prezidenta České komory na postoj zámeckých hejtmanů a dožadoval se přízně pro katolické řády. V létě při vizitaci z pa.fary odstranil ortodoxního děkana Agricolu. Konšelé se ale vzepřeli proti Vavřinci Žandovskému, odvolávaje se na pernštýnskou úpravu z r.1512. Císař 29.11.1595 nařídil purkmistrovi a konšelům, aby V.Žandovského přijali. Ti mu sice platili deputát, ale i se zámeckým hejtmanem ho bojkotovali. R.1596 odmítli účastnit se velikonočního procesí. Zápas mezi arcidiecézí a pa.radnici pokračoval i poté co Žandovský 23.11.1596 požádal o přeložení. V dubnu 1602 císař Rudolf II.vyzval arcibiskupa k obrácení lidu na všech císařských panstvích na katolickou víru. Zámecký hejtman Věnek Bukovský z Hustiřan neuspěl se žádostí 19.5.1616 o obnovení přijímání pod obojí, které již nebylo praktikováno. R.1616 obnoven v Pardubicích klášter minoritů, po defenestraci r.1618 minorité opět vyhnání. Lidé se vraceli k evangelické liturgii. Vzbuzené naděje pohasly po Bílé hoře r.1620. R.1621 se minorité vrátili. Lidé zdeptaní válkou, obavami o život i majetek, pozbyli zájem o věroučné rozdíly, snadno podléhali tlaku církevních i zámeckých hodnostářů. Horlivostí mezi nimi vynikal zámecký hejtman Kašpar Celler z Rosenthalu. Hejtman 5.1.1625 správě města oznámil císařovu vůli, že všichni poddaní musí přestoupit na katolickou víru. Když se nedočkal odpovědi, povolal 24.2. na
zámek všechny sousedy a podruhy. Ti prohlásili, že chtějí zůstat evangelíky. Po hrozbě, že nekatolíkům bude odepřeno provozování živností i bydlení, ustoupili. Pardubice se staly katolické dříve než začaly působit protireformační komise zřízení r.1627.Ve městě zůstali tajní odpůrci i ženatí kněží, kteří vlastnili nemovitosti. Ze sousedů byl pro účast na povstání potrestán jen Adam rytíř z Vršovic, jehož dům čp.64 na Pernštýnském nám.připadl městu. Náboženská emigrace byla sporadická. Pro nedostatek kněží byly fary slučovány do farních svazů. Pardubický děkan spravoval 3 farní a 2 filiální kostely, kvardián minoritů 4 farní a 9 filiálních kostelů. K nejvýznamnějším kněžím patřil doktor teologie a církevního práva Wilhelm zu Acker, děkan od r.1633, který 10.ledna 1633 založil nejstarší pa.matriku. Práci kněží podporovali misionáři. Slavným byl italský kazatel Jan Antonín z Luccy. Na přání císaře Josefa I. přišel r.1709 do Pardubic, jeho závěrečná pobožnost 28.dubna trvala od časného rána do tří hodin odpoledne. O úspěchu protireformace svědčí Mariánský sloup postavený r.1698 za peníze ze sbírky mezi občany. Za přebytek ze sbírky a s podporou měšťana J.A.Štrosse r.1710 postaven na Vystrkově kostel Sedmibolestní P.Marie - poutní
Kostelíček. Zásluhou minoritů vzniklo r. 1728 v Pardubicích
gymnázium, zrušené r.1777. Město bylo katolické, jen na vsích se ojediněle konaly schůzky tajných věřících či sekt, t.zv.blouznivců či deistů. Vyskytovali se věřící přidržující se Starého zákona, přibližovali se židovskému vyznání, říkali si izarelité a často splynuli. Vydání tolerančního patentu 20.října 1781 pardubický duchovní život nevzrušilo. Nevztahoval se na sekty. Tak ještě 22.3.1783 na pa.
zámku 58 deistů předáno charvatskému pluku k vojenské službě, někteří v Temešváru přestoupili na katolictví a směli se vrátit. Pardubické
děkanství 13.10.1783 vyčleněno z pražské arcidiecéze do diecéze královehradecké. R.1785 žily na Bílém
předměstí dvě evangelicko-reformované rodiny, příslušející k faře ve Dvakačovicích. R.1802 žilo na pa.panství 322 evangelíků, převážně na vsích, modlitebny měli v Trnávce a Bukovce. R.1786 zrušen klášter minoritů a zavřen kostel Zvěstování P.Marie, r.1786 zavřen i
Kostelíček. Město silně věřící léta usilovalo o jejich znovuotevření,
Kostelíček muselo vykoupit a oba kostely obnovit. R.1787 zřízena katolická
fara v Lánech na Důlku. R.1789 obnovena katolická farnost
Rosice. Po r.1849 se zvýšil příliv židovského obyvatelstva, které si záhy opatřilo soukromou školu a r.1879 za
Veselkou nákladnou synagogu. Zvolna se zvyšoval počet evangelíků, kteří své náboženské úkony konaly do r.1897 v soukromí, než vysvětili novou modlitebnu na rohu
Sladkovského a Hronovické ulice. R.1919 došlo ke spojení v českobratrsko-evangelický sbor. R.1919 vznikla Církev československá, státem uznaná 31.5.1922, první shromáždění v Pardubicích se konalo 26.2.1921 na Veselce. Do čela rady starších postaven učitel Karel Horák, prvním knězem 9.3.1921 zvolen Hynek Povolný, někdejší katecheta. Již r.1928 na Olšinkách otevřela svůj Husův sbor. R.1938 přišli do Pardubic Salesiání, kteří r.1940 ukončili výstavbu první etapy svého kláštera s kaplí sv.Václava na Zborovském
náměstí na
Skřivánku. Po r.1950 došlo k pronásledování círktví, zavírání kostelů, v Pardubicích opět zavřen kostel Zvěstování P.Marie, zrušen klášter Saleziánů, zatýkání kněží, arciděkan Šetina, prof.P.Ryba aj.
Od r.1990 poměry se opět uvolnily. Vznikly nové modlitebny, r.1992 Sál království Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi, r.1998 Archa Církve bratrské v
Polabinách. Dnes v Pardubicích jsou církve: Římskokatolická, Řeckokatolická, Českobratrské evangelická, Československá husitská, Bratrská jednota baptistů, Advatistů, Bratrská a pravidelně konají ekumenická setkání.
Zdroj:
Dr.Pavel Thein
Následující heslo: Nábřeží
Diskuse k článku: Náboženské poměry
K tomuto článku ještě nebyl napsán žádný příspěvek.
Napsat příspěvek k článku: Náboženské poměry
