Úvod > Dle abecedy >
Historie
>
Války
Války
Za válek husitských vypálen r.1421 klášter cyriaků, kostely sv.
Bartoloměje a Jiljí a ves Pardubice Mnichové.
Válka císaře Rudofa II.s bratrem Matyášem. Za ní došlo 2.7 1608 v Pardubicích k boji s Uhry z vojska císařova bratra vracejícího se od Prahy, při něm zabit jeden voják,vojsko chtělo
město vypálit, čemuž zabránili komisaři Kašpar ze Žerotína a Václav Budovec z Budova zákrokem u velitele Uhrů hraběte Tököliho.
Po dobu třicetileté
války Pardubice, jako důležitá pevnost, musely živit silnou posádku, před útoky Švédů, byla zbourána obě
předměstí, obléhání Švédy r.1639, 1643 a 1645
město odolalo, ale bylo téměř zničeno dělostřelbou a ohněm.
Války o rakouské dědictví 1741-42, v listopadu Pardubice opět opevňovány před útokem Prusů ke škodě
předměstí. Pak je ale 12.12.1741 bez boje přechodně obsadila hlídka 30 pruských dragounů, 15.prosince se v městě usadil Braniborský pluk husarů a 18.12. ještě pruský batalion 800 mužů Kalkesteinova pěšího pluku s nejvyšším lieutenantem šl.Löben. Okupace 1741. Tehdy Prusové ve Vratislavy jednali o mír s královnou Marii Terezii. Král Friedrich žádal již nejen Slezsko, ale i Hradecký a Pardubický kraj, pro něho byly Hradec a Pardubice jmény posvátnými. To Marie Terezie odmítla. Po bitvě u Chotusice 17.5.1742 pruská posádka z obav před útokem rakouského vojska zbořil
most před Zelenou branou. Několik set rakouských pandurů zaútočilo na Pardubice 24.května po 3.hodině, ale v 10 hod. museli ustoupit. Pruský velitel Retzow nařídil občanům zbourat domy při branách, již 18.června ohlásil Pardubákům konec nepřátelství. Na západní okraj Zeleném
předměstí dorazil pruský generál Budedenbroch s 5 jezdeckými pluky, v polích způsobili velké škody v obilí. Na rozkaz velícího generál Retzowa 3.den odtáhli přes Labský
most. Retzowova posádka z Pardubic odtáhla 2.července o 9.hodině ranní. V poledne do města vtáhlo několik set rakouských pandurů a uherských insurgentů, jako stráž města zde zůstali dlouhý čas.
Válka r.1744 v létě Friedrich II.znovu vpadl do Čech a v září obsadil Prahu. Rakouský batalion 800 mužů prošel Pardubicemi 9.srpna na jih a ponechal
město jen pod ochranou labského proudu.Pruské oddíly 21.8.1744 obsadily Pardubice držely je do konce 22.listopadu. – Okupace pruská 1744.
Velké škody způsobené Pardubicím v l.1741- 44 se odhadovaly na 376 390 zlatých, státní komise však shledala škody na Zeleném
předměstí 25 730 a na Bílém 24 270 zlatých.
Válka sedmiletá 1756-1763. Boje se odehrávaly v severovýchodních Čechách. V polovici září přitáhl na
Pardubicko pluk „Piccolomini“ a „Daun“. V říjnu přibyli Charváti z pluku Brodského, vojáci Molkovští Emanuela Kolowrata, Deutschmeistři, lid pluku „Portugal“ a „Kezewich“. V listopadu přišel další proud vojáků z pluku Savojského, „Birkenfeld“, „Sincek“, „Gayersruk“, „arc. Leopold“, „Purputaic“. Současně se Pardubice měnily ve ztuženou pevnost. Na podzim se zesilovaly zámecké i městské
valy, na hradbách usazováno proutěné roubení, po obou stranách Bílé brány zbořeny dva domy. Vojenská stráž v Merklově domě u Labského mostu se držela do konce
války. Císařská armáda zvítězila 18.6.1757 u Kolína, pokusila se o útok na Slezsko. Před Vánocemi se Pardubic a okolní vesnice začaly plnit vojskem, hledajícím zimní byt. Přes Vánoce byl v Pardubicích pluk arciknížete Karla. Pardubice prožily léta
války bez krveprolití, sloužily pro zimní pobyt vojska, za vojenskou zásobárnu, využíván rozsáhlý vojenský
špitál. R.1758 se mezi vojáky objevil mor, později i mezi obyvateli. V červeni došlo k bojům na Holicku, kudy táhlo pruské vojsko ke Hradci. Jádro rakouské armády bylo v Hrochově Týnci, odtud se generál Daun 15. července posunul přes
Hostovice k Sezemicím a do Pardubic. Na Zábraží u labského mostu zřízena vojenská pekárna. Vojenskou správu města převzali na jaře 1758 dělostřelci. Vojsko až do r.1760 hubila nákaza, občanů se dotýkala zřídka. Ti strádali hmotnou bídou, sháněním kontribucí z majetku a poplatky na rekruty,
kasárna, císařské magaziny. Přesto sousedé obětovali značný peníz na novou
radnici, starý, značně sešlý radhúz užíván do r.1759, pak úřad přestěhován do domu „u Bílého beránka“- Radnice. Uprostřed válečných časů r.1761 Pardubice navštívili císařští manželé František I. a Marie Terezie. Ještě v červenci 1762 ohrozili severových.Čechy kozáci cara Petra III., nového Friedrichova spojence. Hradecký velitel plukovník Weis, se neodvážil
město hájit, 11. července s posádkou 500 mužů utekl do Pardubic, kde přečkal v bezpečí. V říjnu 1764 zahájena příprava výstavby pevnosti Hradec Králové.
Války napoleonské. Nastávající zápas císařův s mladou Francouzkou republiku pocítili v Pardubicích stupňovanými rekvizicemi potravin a občasnou bohoslužbou k hlavním kostel. Po počátečních úspěších císařských vojsk přišlo do Pardubic v červenci r.1799 700 francouzských zajatců, v říjnu dalších 535. Pardubice tuze tížil stálý pobyt domácích i spřátelených vojsk. Obtíže zvyšovala povinnost častých přípřeží i do zahraničí. K tomu přistupovaly živelné pohromy,
požáry, povodně, krutá zima, neúroda. Nepříznivé poměry r.1804 způsobily značné zdražení plodin r.1805. S novou válkou r.1805 zvýšeny červencové odvody, odvedenci posíláni k Linci, sbírali se koně, odváděli do Č.Budějovic. Z obav před vpádem Francouzů do Čech odvezen z Prahy svatovítský poklad, 22.11.1805 v 10 hod.dovezen do Pardubic, odpoledne pokračoval k Vrchlabí. Po Napoleonově vítězství 2.12.1805 u Slavkova, nastal na čas klid. R.1808 opět cvičení záložníci a dle císařského dekretu z r.1808 organizovalo panství výcvik zemské obrany. Pa.muži každou neděli o 8.hodiny ranní, po návštěvě děkanského kostela cvičili na zámeckém přehradí s poručíkem zeměbrany Lauternerem. Kromě toho se střídali na hlídkách, protože r.1809 vojenská posádka z města odešla. Opět vyžadovány dodávky sena, obilí a koní, nařízen soupis psů a u kupců zásob olova. Ševcovskému cechu zámecký úřad přidělil ušití 128 párů vojenských bot. Zvyšovány daně, vzrůstala drahota. R.1813 sousedé upravovali cestu podél svých pozemků za Kostelíčkem pro průchod ruských sborů. V Pardubicích 16.11.1813 hlučné oslavy Napoleonovy porážky u Lipska. Na Štědrý den do Pardubic přišlo 1702 Francouzů zajatých u Drážďan, na Boží hod odcházeli dál k ruským hranicím. Nemocní zůstali v pa.nemocnici. Po návratu Napoleona z Elby 1.3.1915 obrátili se proudy spojenců opět proti Francii. V sobotu 20.května přijela do našeho města opět první kolona Rusů 5850 mužů a 6133 koní. Od 23.května prošlo Pardubicemi dalších 6 kolon. Napoleon 18.června 1815 poražen u Watreloo. Ruské vojsko se opět vracelo, 21.října přijel do Pardubic car Alexandr. Od 26.října prošlo 11 kolon s 24 generály, 79 členy štábu a 1086 důstojníky, celkem 8 079 mužů, 13 039 koňů jízdy a dělostřelectva, 2250 koní s nákladem. Vůdcem byl hrabě Langero. Občané chválili klidné chování vojska, potřeby pro ně vydávány za náhradu. Přesto válečné doby s obdobím živelných pohrom znamenaly další ožebračení Pardubicka.
Prusko-rakouské válka 1866 – Okupace pruská 1866. Po vítězství Prusů 3.července u Hradce Králově část poraženého rakouského vojskem ustupující přes Pardubice spálila Labský
most. Pruské vojsko opět zamířilo přímo na Pardubice. Pruská jízda přebrodila
Labe a 5.7. v 8.hod.ráno vstoupila do města. K polednímu přišlo 10 000 vojáků, uložili se na
náměstí a v polích u dráhy. Druhý den 6.7.do Pardubic dorazil pruský král Vilém s kancléřem Bismarkem a generalitou, měl hlavní stan v domě poštmistra Krause čp.113. Korunní princ Bedřich Vilém přihlížel jak jeho vojáci loupí obchody. Nemocnice umístěna v
reálce (staré). Vojsko požadovalo obrovské dodávky potravin a krmiv. Město muselo na své náklady obnovit Labský
most do 11 dní. Delegaci vedenou starostou V.Bubeníkem, žádající zmírnění uvalené kontribuce král je odbyl, hrozil jí zastřelením. Hlavní stan 9.7.
město opustil, přesídlil do Vysokého Mýta. Zůstala posádka 5600 mužů, 500 raněných. Prusové Pardubice opustili 28.9.1866. Hodnota rekvizic za 86 dnů
okupace odhadnuta na 387 822 zlaté. Již 3.9. zbořen provizorní Labský
most, městský inženýr Antonín Wendl navrhl nový dřevěný za 8170 zlatých. Výkaz likvidační komise válečných škod z r.1866 dokončen 13.4.1867, dle něj konečně v květnu vyplaceno odškodnění v celk.výši jen 42 262 zl.23 kr. Na válku a okupaci opět Pardubice těžce doplatily, přes 340 tis.zlatých a další škody nevyčíslitelné.
I. světová válka. V noci ze soboty na neděli 26.7.1914 svolal policejní komisař Augustýn Jung městské policajty, aby na nárožích vylepovali vyhlášky o částečné mobilizaci. V pondělí 27.7. odcházeli rezervisté s plačícími ženami a dětmi na
nádraží, v úterý 28.7. již v menší míře. Lidé se zásobovali moukou, cukrem, kávou a zvláště solí. Ve středu ráno vylepoval knihař Vlkanova se strážníkem Jánským císařův válečný manifest „Mým národům“. V
reálce a Staroměstské
škole chlapecké (dnes obojí Krajský úřad) z učeben vystěhován nábytek, aby zde mohlo být ubytováno vojsko a využity pro nemocnici. Po Královské tř.( tř.Míru) rolníci odvedli 50 koní do kasáren. Ve čtvrtek 30.7. byl na Trnkově
náměstí (Čs.legii) odvod koní i shromážděny povozy pro odvoz proviantu. Obvyklý trh v pátek 31.7. nebyl již tak živý. Poštovní autobusy bylo odebrány k vojsku,
pošta z Holic a odjinud opět svážena starými žlutým vozy taženými koni. Po Královské tř.(korsu) procházeli se lidé jako obvykle, ale zamlkle. K večeru na poštovní úřadě se objevily vyhlášky o všeobecné mobilizaci a povolání domobrany, výzva dělníkům, aby pomohli při žních, a Červeného kříže oznamující sbírku. V sobotu 1.8.vojáci stěhovali do škol slamníky, 2.8.na frontu odejel pa.8. dragouský pluk "Montecuccoli". Pardubicemi projížděly dlouhé vlaky s vojáky, výzbrojí a proviantem na východ. Ve Staroměstské
škole dívčí zřizována
nemocnice. Ve dnech 7. a 8.8. vagónována místní 3.baterie polního dělostřelectva s koňmi. V neděli 9.8.odpoledne v evangelickém chrámu pohřeb Karla Hoblíka, c.k.poručíka, syna tiskaře a bývalého starosty, který pro vlastenecké smýšlení tragicky skončil v Lovosicích. Ve čtvrtek13.8. na Trnkově nám. a v přilehlých ulicích shromážděno z venkova 500 vozů s plachtami na přípřež. Večer 17.8. na
radnici vyvěšen seznam raněných a mrtvých. 20.8.vyvěšeny „bílé“ vyhlášky o mobilizaci druhé výzvy. Od 1.9. přiváženi ranění, ukládáni do škol. Pomocný lazaret na
nádraží řídil MUDr.Kordina. Zdražovány potraviny. Po 6.9. vyklizena
škola U kostelíčky, změněna v nemocnici, vyučování přesunuto do chudobince. Začátkem listopadu vydán rozkaz zřídit v Čechách velkou barákovou nemocnici, koncem listopadu její stavba zadána „Konsorciu pro výstavba válečné
nemocnice v Pardubicích při Bance stavební živností v Praze“. V Konsorciu zastoupeny firmy M.Blecha, Karlín, Nekvasil, J.Paroulek z Prahy předseda, J.Drahoš zV.Mýta, z Pardubic: K.Beran, V.Hořeňovský, K.Kašpar, F.Potůček. Stavba „barákového města“, 365 budov na ploše 80ha, vyrostla s nevšedním chvatem, vyžádala si náklad 21 mil.K. Otevřena na jaře 1915. Na oslavu dobytí Bělehradu 3.12.
město vyzdobeno prapory a vyzváněly zvony. 28.prosince povoláni domobranci z r.1887-9. Dne19.března 1915 starostou zvolen Josef Sochor, řezník, jeho náměstkem Eduard Kitzinger, finanční rada. 24.června školní prázdniny na oslavu dobytí Lvova zpět. Další stěhování škol v červenci i prosinci. R.1916 přinesl obyvatelstvu další strádání, 16.ledna vyvěšeny prapory na oslavu vítězství v Černé Hoře. 29.1.první válečný sňatek dcery nadstrážníka L. Novopackého, ženicha zastupoval policejní oficiál Jos.Piskora, později takových sňatků více. 5.2.1916 úřední komise posuzovala měděné oplechování stavby Městské spořitelny u Zelené brány, 15.2.stržen měděný kryt kopule pro válečné účely, 11.2.
náměstí o trhu poloprázdné, 19.2 vydány dvojité chlebenky na 15 dni, 20.3. „Junobrana“ pro branný výcvik studentů vyšla do
Polabin na cvičení pod vedením stavitele K.Kašpara a učitele St.Zelenky. Chléb nebyl ani na chlebenky, zásobování Pardubic zhoršeno vzhledem k velké spotřebě válečné
nemocnice. Odvod tažných psů 24.3.na Olšinkách, odvedeno 171. První demonstrace proti nedostatku a drahotě 31.3.před hejtmanstvím. Při zákroku proti demonstraci si taktně počínal četnický strážmistr Antonín Medal. Na pa.hřbitově vznikal veliký
hřbitov vojáků různých národností, kde uloženo i několik ošetřovatelek z pa.válečných nemocnic. V červnu 1916 nařízena první rekvizice zvonů, druhá r.1917 a pak ještě třetí. Při veliké nouzi o maso, sádlo a mouku, veliké rozčílení lidu vyvolalo 28.6.1916 provokační volání mladíka :“Masťte vodou“. 6.8.přijely dva vlaky s utečenci od Lvova a Stanislavi v Haliči. Přibýváním vystěhovalců, i pro množství nemocných ve vojenských nemocnicích, vzrůstala drahota a nedostatek potravin. 12.8. povoláni další domobranci, odvedeni při III.prohlídce. V srpnu vyhlášen sběr kopřiv pro vojenské účely. Spolkům hrozilo rozpuštění, zvýšen dohled nad nespojenými občany, pod dohled dán i jeden pa.četník, také Josef Tamchyna, jehož dva synové byli ve vydaném „Seznamu velezrádců“. 23.11. po úmrtí císaře předčítána žactvu proklamace nového císaře Karla I. R.1917 pro nedostatek uhlí nebylo vyučování nebo jen nepravidelně. Od 11.4. polodenní vyučování každý den, od 1.5.zaveden letní čas. R.1918 pomáhali učitelé, jako v minulých letech, písařit na okr.hejtmanství při psaní listin na udělování vyživovacích podpor. Při vypočítávání zásob zemědělců, prováděli učitelky evidenci o osevních plochách. Od 17.3. do 2.4 nebylo vyučování pro nedostatek uhlí. Ač se
válka chýlila ke konci došlo ke změně v politické správě, oblíbený okr.hejtman Jaroslav Nápravník odvolán do Prahy, 2.4.ho nahradil Emilián Trolda, okr.hejtman v Příbrami. Ve válečné nemocnici s 10tis. nemocnými různých národností se rozmáhala anarchie, byli mezi nimi simulanti, mnohdy zločinci, při vyšetřování vyšlo najevo, že v jedné době zde bylo 42 lupičských tlup. Nemocní pohlavními chorobami vycházeli v noci do okolí a rozšiřovali je. Vojáci vykupovali potraviny a tabák, zvyšovali nedostatek a drahotu, sklízeli polní plodiny a ohrožovali ty kdo jim chtěli bránit. Byla to také válečná pohroma. Od počátku r,1918 dostoupila bída o potraviny a j.tak, že občané se odvažovali na vlaky zastavující u sv. Anny nebo na přejezdu ze
Sladkovského ul. a z převážného zboží vykrádat co se dalo, podílely se na tom i ženy, v koších i zástěrách odnášely surový cukr, obilí, fazole a j., odváželo se uhlí a v hrncích a putýnkách petrolej z cisteren. Jakmile se objevil, vždy opožděně, četn. strážmistr Medal, všichni se pokojně rozešli. Dne 7.6.došlo k hladové demonstraci u
nádraží, proti ní vyslána hlídka maďarských vojáků, vyhrožovala střelbou, tomu směle zabránil policejní komisař Jung. Vojáci dav zatlačili k přejezdu na konci
Sladkovského ul. Zde došlo k náhodnému výstřelu, nato dal velitel hlídky povel ke střelbě. Zastřeleni tři nevinní účastníci: 12-ti letý školák Oldřich Kudrna, koželuh František Hatle a prof.obchodní školy Josef Slezák, postřeleno ještě několik osob. Okresní hejtman 8.6. vyhlásil zákaz shromažďování,
divadlo, biografy, zábavy a nařídil zavírání domů a obchodů v 18 hod., hostinců v 21 hod., pod pohrůžkou zastřelení. V 19.hod vyhlášeno stanné právo. 10.7. zakázána manifestační schůze učitelů. V polovině srpna ohlašoval arch.B.Dvořák, dle zpráv ze Švýcarska, chystané ústupky Čechům, kterým ale občané nedůvěřovali. O sv.Václavu 1918 zpívaly žačky Staroměstské školy v kostel zbožnou píseň na nápěv „Kde domov můj ?“, katecheta Vinc.Halama se modlil Třebízského „Modlitbu za vlast“. V září se začala šířit španělské chřipka, od 19.10. do 4.11.přerušeno vyučování. František Vácha, předák soc.dem.strany v Pardubicích a Vojtěch Cezlér, předák českých socialistů,vyhlásili 14.10.1918 z balkonu pa.radnice na Pernštýnském
náměstí zaplněném demonstrujícími Pardubičany Československou republiku, údajně socialistickou. V Pardubicích 14.1.vytvořen 16-ti členný Okresní národní výbor, 1.zasedání 25.10. Před polednem 28.10.přivítána zpráva o vyhlášení Československo republiky v Praze, v podvečer velkolepý průvod. Podle stati F.K.Rosůlka ve sborníku „Pardubikco, Holicko, Přeloučsko“. III.díl
II. světová válka. - Okupace- německá 1939-1945, Nálety, r.1942 Pardubice těžce poškozeny třemi nálety protiněmeckých Spojenců
Zdroj:
Dějiny Pardubic. J.Sakař. I.díl, 2.část
Viz také:
Předchozí heslo: Valcha
Následující heslo: Valy
Diskuse k článku: Války
K tomuto článku ještě nebyl napsán žádný příspěvek.
Napsat příspěvek k článku: Války
