Úvod > Dle abecedy >
Historie
>
Třicetiletá válka
Třicetiletá válka
Když r.1618 začal stavovský
odboj, který vedl ke Třicetileté válce, chovali se v Pardubicích opatrně, ale katolického faráře Matouše Appiana vypověděli z města. Vyšší úředníci na
zámku se ale odboje účastnili činně, pa.forštmistr Ehrenfid Berbisdorf rytíř z Berbesdorfu se 23.května 1618 podílel na pražské defenestraci.(R.1621 v nepřítomnosti odsouzen k smrti). Město na rozkaz pražských direktorů muselo 24.srpna 1618 složit do pokladny na
zámku 2000 kop míš., později mu splaceno jen 600 kop. Bezprostředně po bitvě na Bílé hoře průchod polských kozáků nezůstal bez škod. Od listopadu 1620 byla v Pardubicích saská posádka, s ní „nejvyšší generál“ kníže Julius Hendrych ze Sasů vyžadující neuvěřitelné dodávky všech druhů lepších potravin. V říjnu 1621 když se císařské vojsko shromažďovalo u Chrudimi, podnikaly jeho oddíly loupežné nájezdy i k Pardubicím. R.1622 přišli další Sasové, o jejich počínání svědčí např., že 20.ledna 1623 zavřeli primátora s konšely na
radnici a drželi je o hladu, protože
radnice neměla na týdenní žold. Nebylo lépe, když je vystřídali vojáci holštýnští. Stejně
město trpělo i za dalších vojenských posádek. V Pardubicích ochabovala horlivost při hájení evangelické víry, neboť lidé byli zdolání bídou i protireformačním nátlakem. Koncem r.1626 byly Pardubice celkem katolické. Městské hospodářství živořilo a tíživé vojenské posádky z města neodcházely. Dne 13.listopadu přijel do Pardubic císařský generál Albrecht z Valdštejna, týden zde smlouval tajnou schůzku se saským maršálem Janem Jiřím z Arnimu, ta se uskutečnila 30.listopadu v Kounicích u Nymburka. Vrátil se 2.prosince a pobyl na pa.známku do 6.prosince1631. Téhož roku táhla saská vojska až k Litomyšli, nevyhnula se Pardubicím, při jejich vpádu vyhořel mlýn
Valcha. Císařské posádky zůstávající v Pardubicích byly velkým břemenem, i násilně odváděly mladé muže na vojnu. Skutečnou hrůzu vyvolaly v červnu 1639 zprávy, že se blíží Švédové. Jejich vojevůdce Jan šl.Banér, upustil od obléhání Prahy, vyplenil Nymburk, Poděbrady, Kutnou Horu, Čáslav a táhl na Pardubice. Velitel pa.posádky nejvyšší leytnant Wardek zahájil obranná opatření. Byl si vědom zastaralosti
opevnění, přistoupil k jeho podstatným změnám, nechal zbourat vše staré, neúčelné. V zájmu volného výhledu při střelbě dal na Zeleném
předměstí zbořit nebo vypálit 89 domů a stodol, bránu v Karlově ulici, Horskou bránu u Veselky, zvonici u kostela sv.Jana, baštu u Valchy. Ze suti nechal budovat nové šance. První švédští jezdci se u města objevili v sobotu 4.června 1639, jejich velitelem byl český emigrant plukovník Zdeněk hrabě z Hodic. Vlastní švédský voj, čtyři jezdecké pluky, tři pěší a 8 děl, se položil táborem na polích za Zeleným předměstím. Pardubice 13 dennímu obléhaly odolaly, ale škody, hlavně
požáry, byly panskou komisí odhadnuty na 81 tisíc zlatých rýnských. Přitom
město 1640-41 vyplatilo císařské posádce na rozmanitých přídavcích téměř 1400 rýnských. Banér r.1641 zemřel. Jeho nástupce, Lenart hrabě Torstenson, zahájil r.1643 nové tažení v Čechách. Předstíraným pochodem na Mělník vylákal Gallase z opevněného tábora u Hradce Králové a pak se obrátil směrem na východ, 11.června dosáhl Kolín, vyplenil Kutnou Horu, Sedlec, Heřmanův Městec a Chrudim, potom se hnul k Pardubicím. Znovu zpevňováno a rozšiřováno předsunuté
opevnění, zbořeno
předbraní Bílé věže v Arnoštské ul. Mezitím se na pa.panství, zejména na Holicko, vrátila valná část Gallasova vojska a do samotných Pardubic dorazilo 13.června pomocné vojsko z Dolních Rakous, několik tisíc mužů a 14 děl, doslova v poslední chvíli. Švédově k městu dorazili jen o několik hodin později. Jejich útok na pa.opevnění opět ztroskotal. Torstenson, vědom si převahy císařského vojska, odtáhla k Litomyšli, kterou 15.června obsadil. Krajský komisař z Chrudimi od 28.ledna 1644 odhadoval škody napáchané jen císařskými posádkami a průchodem vojska od léta 1639 do února 1644 a došel k částce 108 tisíc zlatých rýnských. Po třetí se Švédové vrátili r.1645. Od 26.března 1645 byl pa.velitelem nejvyšší leytnant hrabě Strassoldo, který znovu začal nelítostně bořit a pálit zejména na Bílém
předměstí, Sedlářskou bránu v Labské ul., Jelínkovu či Mejstkou bránu za mostem přes Chrudimku, nahradil je předsunutými šancemi. Konšelé mu týdně platili 15 zlatých z kontribuce od sousedů, u nichž nebyli ubytováno vojáci, a vedle toho se konaly sbírky na úhradu vojenských vydání. Ilustrací poměrů ve vojsku i životě ve městě je zjištění, že r.1647 čítal jeden pluk pa.posádky 480 mužů, s nimiž žilo 316 žen a dětí. Strassoldo počítal se švédským útokem již 8.září. Ve skutečnosti Torstenson přitrhl se 6000 muži a dělostřelectvem od Vysokého Mýta až 24.září 1645 večer. Hlavní stan zřídil u Pardubiček, které pobořil. Spálena i Černá ta Bory. Útok podniknutý na
město ještě téže noci ztroskotal. Proto Švédové druhý den, ve středu 25.října, zahájili pravidelné obléhání prudkým odstřelováním zápalnými granáty. V pozdější zprávě napsali konšelé císaři: „Když dal komandant Pardubský...zapáliti
předměstí a přístup nepříteli k pevnosti odníti, vše jsme my milerádi .... učinili. Když na druhý den 25.Octobris nepřítel s celou armádou a kusy k městu přitáhl – na
město i
zámek časem nočním za 7celých hodin kulemi rozpálenými a granáty ohnivými házel (dle Kablíkovy kroniky se prý napočítalo asi 400 kulí), tím způsobem celé
město, senem a jinou furáží vojenskou naplněné, - s rathousem, orlojem, přitom klášter Panny Marie s věží, mlýn obecní a
pivovar s nemalým počtem obilí sutého i v slámích ohněm zkazil, tak že toliko v městě málo něco domův chatrnějších a kostel farní zachován jest. - Ta pak škoda v městě i na předměstích učiněna do sumy 300 000 zlatých rejnských šacovati se může.“ Torstenson marného obléhání zanechal, zpustošil hrad na Kunětického hoře, řádil na severu panství a 27.října odtáhl ke Hradci Králové, pak k Jičínu a Litoměřicím. Nová síť šancí a rondelů, na něž obětována
předměstí, rozšiřující staré pernštejnské
opevnění malého města, založena tak dobře, že Pardubice odolaly trojímu švédskému obléhání, ale zničena
předměstí a dělostřelbou a
požáry i
město. Ještě v létě 1648 ohrožovali Švédové Pardubice od jihu, z Chrudimi, a vydrancovali Mikulovice. Westfálský mír, podepsaný 24.října 1648, přinesl uklidnění jen zvolna, postupně.
Zdroj:
Dr.Pavel Thein
Viz také:
Následující heslo: Tři řeky
Diskuse k článku: Třicetiletá válka
K tomuto článku ještě nebyl napsán žádný příspěvek.
Napsat příspěvek k článku: Třicetiletá válka
