Úvod > Dle abecedy >
Historie
>
Písemnictví
Písemnictví
Pardubice ani
Pardubicko nemají krajově typicky charakteristického spisovatele. Podivuhodný zjev, že
město prudkého a po nejedné stránce nesmírně zajímavého růstu nenašlo takového básníka, jenž by si z něho učinilo více než kulisu. Při tom pa. kulturní dějiny jsou z nejdelších. Začít můžeme u Arnošta z Pardubic, prvního arcibiskupa pražského, vysoce vzdělaného. Inspiroval rozvoj literatury, napomáhal přílivu humanistického myšlení z Italie. Jeho synovec Smil Flaška z Pardubic, byl básníkem, satirikem. Je autorem didaktické skladby „Rada otce synovi“, jeho nejrozsáhlejším dílem je alegorická skladba „Nová rada“ o 2126 verších. Připisována je mu sbírka 239 českých přísloví „Proverbia Fallasconis“. Vilém z Pernštejna do Pardubic za vychovatele svých synů pozval Jana Češku, který sepsal „Řeči a naučení hlubokomyslných mudrcuov". Jan z Pernštejna založil r.1543 Pernštejnskou kolej, na kterou přivedl Mistra Jana Netorýna. Po zkáze za třicetileté
války a těžkých následujících desetiletích vzniklo r.1728 v Pardubicích
gymnázium při minoritském klášteře díky schopném pa.primátorovi Václavu Fiedlerovi a osvícenému děkanovi Adamovi Augustýnovi Sineciovi, od 1.11.1739 rozšířené na šestitřídní. Působilo na něm několik významných pedagogů a literátů, r.1777 zrušeno. Po opětovném poklesu vzdělanosti nastává obrat v polovině 19.stol. Dříve se osvětové ohnisko od r.1830 vytvářelo v Bohdanči kolem básníka Josefa Jaroslav Langera. V Pardubicích ojedinělou postavou byl magistrátní rada František Červenka, který v l.1811-1828 z archivních pramenů sepsal impozantní dílo o 8 knihách: „Compendium Memorabilii královského komorního miesta Partubitz.“ Osvětový a literární kroužek vytvářel městský lékař MUDr.Josef Bojislav Pichl, do Pardubic přišel r.1843. Jeho manželka Františka Bohuslava psala básně pod pseudonymem Marie Čacká. R.1845 napsala oslavnou báseň k průjezdu prvního vlaku Pardubicemi. Vydala sbírku vlasteneckých a milostných básní „Písně“. Některé její básně zhudebněny, některé zlidověly jako „Jablíčka již dozrávají“ nebo „Jak mne to táhne tam“. Dr.Pichl r.1848 vydal první pa
časopis. „Pardubický Hlasatel svobody a lidu práva“. R.1862 se v Pardubicích narodila Božena Novotná, od mládí se seznamovala s literaturou, již ve 13-ti letech začala psát. Známou spisovatelkou se stala pod jménem Božena Viková-Kunětická, zprvu psala povídky do časopisů. R.1887 ve Světozoru povídka „Vdova po chirurgovi“ zaujala Jana Nerudu. Druhé období její tvorby je ve znamení boje za práva žen – romány „Medřická“, „Justina Holdanová“, divadelní hra „Sběratelka starožitností“, sbírka povídek „Silhouetty mužů“. Největším jejím dílem je román“Vzpoura“. Její emancipační úsilí ovlivnilo i její činnost veřejnou, r.1912 získala poslanecký mandát v Zemském sněmu, první žena-poslankyně v Rakousku-Uhersku. Po r.1918 zvolena i do Národního shromáždění, stala senátorkou. R.1869 se v Pardubicích narodila Marie Gebauerová, dcera jazykovědce Jana Gebauera, učitelka a spisovatelka. Věnovala se dětské próze: „Jurka“, „Obrázky“, „Péťa pes“, Je svět samá švanda ?“. Nedokončena zůstala její kronika : „Rodinné vzpomínky na Jana Gebauera“ se vzpomínkami i na staré Pardubice. Tvorbě pro mládež se věnovali Otakar Pospíšil, narozený r.1871 v Pardubicích. Věnoval se i teorii tvorby: s prof. Sukem napsal „Dětská literatura česká“ a s A.Skálou „Dětská jeviště“. Pro Pardubice nejvýznamnější byl spis „Spisovatelé beletristé Pardubic a Pardubického kraje“. Pedagog a vlastivědný pracovníka František Karel Rosůlek, narozený r.1859, v Pardubicích psal od r.1881 fejetony a články pro časopisy Paleček, Pernštejn, Národní politika, Zlatá Praha aj. Knižně vydal „Kunětická hora“, „Zvonice a zvony na Pardubicku“, vlastivědnou čítanku „Našimi i cizím“. Dodnes nejoblíbenější jsou „Pověsti z Pardubicka“. Obrovský vlastivědným dílem je 3dílná monografie „Pardubicko, Holicko, Přeloučsko“, kterou redakční řídil a valnou část sám napsal. Tato práce, dnes vzácná, je nepřekonatelným zdrojem informací, a získala uznání jako nejlepší z monografií českých okresů. Nejvýznamnějším historikem Pardubic je Josef Sakař, nar.1870 v Týně nad Vl., jeho stěžejním dílem jsou 5-ti dílné „Dějiny Pardubic nad Labem“ dodnes nepřekonané. Jan Václav Rosůlek, nar.1894 v Pardubicích, byl nejplodnějším pa.beletristou 1.pol.20.stol. Začínal poezií, pokoušel se o divadelní hry. Jeho dílo čítá 56 titulů, část jako ojedinělý spisovatel věnoval Pardubicím i když ne příliš příznivě. Sem patří „Huláni a kavalíři“, snad pokus o naturalistický román, v jedné postavě se poznal pa.fotograf Pírka, autora žaloval, druhé vydání zkonfiskováno. Pardubic se týká i trilogie „Klec“, „Černožlutý mumraj“, „Nová země“. Později pod pseudonymem Vladimír Drnák psal romány ze života světových osobností. JUDr.Karel Rudolf Krpata se narodil v Pardubicích r.1900, byl předním činitelem v pa.ochotnickém divadle. Psal dramata, nejznámější je veselohra „Mistr ostrého meče“, zfilmovaná pod názvem „Počestné paní pardubické“, z minulosti Pardubic je i hra „Zámecká fortuna“. Napsal román „Tři dny tammuz“. V rukopise zůstala jeho rodinná kronika „Výlet k pradědečkům“, dotýkající se též pa.minulosti. Významným pa.kulturním činitelem byl pa.knihovník Zdeněk Vavřík, nar.1906, dramatik, básník, spisovatel, spolupracoval s pa.divadlem a rozhlasem, k 600stému výročí města r.1940 uspořádal sborník „Pardubice“, do něhož napsal stať „Pardubické písemnictví“. K osobnostem povznášejícím kulturní život Pardubic pařila intelektuální rodina Vokolkových. Z ní pochází básník, prozaik, esejista a kritik Vladimír Vokolek, nar.v Pardubicích 1913. Přes politický útlak byl velmi plodným autorem, napsal řadu filosofických úvah: „Žíněné roucho“, „Národ na dlažbě“, Exodus“ aj. Z beletristický děl jsou neznámější „Tak pravil Švejk“, Absurdanda“. Jeho syn Václav je také básník, kromě vlastní tvorby se snaží připomenou otcovy práce, a dílo svých strýců – malíře Vojmíra a tiskaře, pa.vlastivědného pracovníka Vlastimila. V 60.letech min.stol se objevuje plejáda pa.autorů. Jiří Pištora , nar.1932, autor básnické sbírky „Hodiny v řece“, a poslední „Mezery v Paměti“, další jeho verše zůstly v rukopise. Výraznou postavou pa.písemníctví, české novodobé literatury vůbec byl Jiří Gruša, nar.1938, v rodných Pardubicích prožil mládí. Již na zdejším gymnáziu skládal první básně, během vysokoškolských studií pracoval v redakcích literárních časopisů, r.1963 stál u zrodu „Tváře“. První vydané sbírky „Světlá lhůta“, „Cvičení mučení“, jeho prózy „Mimer nebo hra na smraďocha“ a „Dotazník aneb modlitba za jedno
město a přítele“ vzbudily pozornost ideologické cenzury. Poté nesměl vůbec publikovat. Po podpisu Charty 77 emigroval do Německa, kde pomáhal vydávat díla českých autorů a vydal své experimentální prózy. V l.1990 -97 český velvyslnec v Bonnu, od června do prosince 1887 ministr
školství ČR. Od 2003 prezident mezinárodního PEN klubu, r.2004 představil svou knihu „Šťastný bezdomovec“. Jeho přítelem byl Petr Kabe, nar.1941 v Pardubicích, politicky pronásledován, pracoval v dělnických profesích. Sbírky jeho básní vyšly až po r.1989 : “Odklad Krajiny“, „Skanzeny“, „Těžítka“, především „Pěší věc“, poprvé vyšla v exilovém nakladatelství v Mnichově, r.1995 poctěna cenou Jaroslav Seiferta. Současní pa. beletristé : Iva Hercíková, spisovatelka dívčích a ženských románů, mladá autorka Jitka Saniová vydává své knihy pod jméínem Jana Smetanová, žije tu spisovatel Lubomír Macháček, m.j.upravil pověsti Pardubicka, Marie Valtrová je autorkou knih o divadle a filmu. Mládí v Pardubicích prožil Miloš Zapletal, autor knih pro mládež, náměty čerpal i z Pardubic. Vlastivědnými autory byli Zdeněk Bičík a Vlastimil Zimunkda, první díl nových „Dějin Pardubic“ napsal František Šebek. Autorkou poetických vzpomínek na Pardubice byla Marie Chudá, členka KPP.
Viz také:
Diskuse k článku: Písemnictví
K tomuto článku ještě nebyl napsán žádný příspěvek.
Napsat příspěvek k článku: Písemnictví
