Úvod > Dle abecedy >
Historie
>
Pardubická knihovna
Pardubická knihovna
„V okrese Pardubice vznikla většina knihoven na sklonku minulého století. Obvykle se tyto první knihovny zřizovaly při nějakém spolku, okruh jejich činnosti byl značně omezený a sloužily poměrně malému počtu čtenářů.“ (30let knihovnictví na okr. Pardubice)
Zakládání obecních knihoven souvisí s rostoucí potřebou vzdělanosti i probouzejícím se českým životem. Zatímco v Holicích vznikla
knihovna již roku 1845, Pardubice byly v té době venkovským městem navíc s vojenskou posádkou (většinou husarů maďarské národnosti). Podle svědectví Josefa Bojislava Pichla (Vlastenecké vzpomínky) mluvili místní úředníci doma převážně česky, na veřejnosti však zaznívala němčina. J.B.Pichl se stal v polovině 40.let fysikem královského komorního města – tedy pardubickým lékařem. Své postavení využíval k prohlubování zájmu o náš jazyk, minulost a kulturu našeho národa. Na Veselce, kde se scházela místní společnost, postupně začaly převládat zábavy v češtině. Pichl nezůstal osamocen, velkou pomocí mu byli stavitelé železnice, především ing. Jan Perner, navíc jej ve vlasteneckém úsilí podporovala i manželka, spisovatelka Marie Čacká. Ta se zaměřila především na mladé dívky, kterým při hodinách francouzštiny vštěpovala lásku a úctu k českému jazyku i literatuře. V roce 1848 však J.B.Pichl Pardubice opouští. Od 60.let 19.století je doložen na Pardubicku vznik čtenářských spolků: 1863 v Sezemicích, v Bohdanči 1865, Čtenářsko-zábavní
spolek Hálek v Dašicích (1882) a Hospodářsko-čtenářská beseda v Platěnicích (1889). (Informace SOkA Pardubice) Josef Sakař ve svých Dějinách města Pardubic nad Labem uvádí, že 25.května 1864 požádali pardubičtí
živnostníci c.k. okresní úřad o schválení stanov Živnostenského čtenářského spolku. Na Pardubicku knihovny existovaly, ale jednalo se o zařízení školní nebo farní. Členové živnostenské besedy žádali o zřízení obecní knihovny již v roce 1893, Spolek paní a dívek o dva roky později.
Veřejná obecná
knihovna pardubická byla slavnostně otevřena 7.července roku 1897. Této akci předcházela schůze městské rady, na které byl ustanoven sedmičlenný výbor, ten za tři neděle měl dokončit přípravné práce k založení knihovny. Funkce prozatímního knihovníka byla svěřena Janu Vavříkovi. Knihovna se nalézala ve druhém patře pardubické
radnice na Pernštýnském
náměstí. Koncem minulého století ještě nebylo běžné, aby
knihovna tvořila s čítárnou jeden celek. Pardubickou čítárnu založil roku 1900 Sokol. Čítárna, která se během prvních tří let své existence třikrát stěhovala, přešla v roce 1903 pod správu obce. Její finanční problémy se snažil řešit nový správce, profesor Jan Stejskal ( jmenovaný r. 1906). 1913 byla spojena s čítárnou Průmyslového muzea. Stejně jako čítárna se v prvních letech stěhovala i
knihovna. V roce 1909 bylo vydáno Opatření ku zamezení nákazy při používání knihoven – jednalo se o nebezpečí přenesení tuberkulosy. V roce 1917 vlivem nepříznivé politické situace byla činnost knihovny zastavena. Vznik Československé republiky měl velký vliv i na činnost a zakládání nových knihoven. Zákon o veřejných knihovnách (vydaný 22.července 1919) ukládal obcím povinnost zřizovat veřejné obecní knihovny: „Na doplnění vzdělanosti všech vrstev obyvatelstva zřizovány buďte politickými obcemi veřejné knihovny s četbou vzdělávací, naučnou i zábavnou, která má skutečnou vnitřní hodnotu.“ Zároveň bylo uvedeno, jaká díla do veřejných knihoven nepatří – jednalo se o knihy umělecky bezcenné (různé krváky, knihy pornografické, „indiánky“ a nevhodné detektivní povídky, dále spisy
hanobící republiku a její představitele). V československé republice byla postupně vytvořena nejhustší síť knihoven na světě. Počátkem 20.let měla pardubická čítárna k dispozici již 120 druhů časopisů! Knihovna se přestěhovala roku 1920 do přízemí domu Na Hrádku. V následujícím roce při revizi státní knihovnický instruktor konstatoval, že je dobře umístěna a zařízena, chválil pečlivý výběr knih. Roku 1921 činnost knihovníka zastával provizorně František Slavíček.
Velké množství informací o pardubické knihovně nalezneme v dobovém tisku ve druhé polovině třicátých let. V březnu 1936 byla
knihovna na čas uzavřena. V dubnu vypsala knihovní rada konkurz na místo knihovníka. Od 1.9. byl provoz knihovny obnoven, v pondělí, středu, čtvrtek a pátek se půjčovaly knihy od 15 do 19 hodin, v úterý a sobotu dopoledne od 9 do 11 hodin. Protože dotace na činnost knihovny byly nedostatečné, rozhodla knihovní rada vybírat od každého čtenáře měsíční příplatek 1,-Kč (nezaměstnaní mohli být od příplatku osvobozeni, mládež do 18let a studenti platili polovinu). Čtenáři si v knihovně mohli zakoupit seznam nových 750 svazků krásné prózy. Přibyly i básnické sbírky, divadelní hry a také knihy odborné. V městské čítárně bylo k dispozici 75 časopisů a 10 deníků. Řada organizací, ale i jednotlivců podporovala knihovnu peněžními dary i novými publikacemi. 23.října navštívil Pardubice profesor Jindřich Kubíček, státní instruktor z ministerstva
školství a národní osvěty. Zjistil v knihovně i čítárně četné nedostatky, ohodnotil však kladně nákup novinek. V září 1936 měla pardubická
knihovna pouze 206 stálých čtenářů, jejich počet však vzrůstal (například v listopadu se přihlásilo 62 nových čtenářů, z toho 12 žen). Ze statistik vyplývá, že městskou knihovnu navštěvovali nejvíce muži – úředníci. Půjčovala se mnohem více beletrie než odborná literatura. I v roce 1937 získávala pardubická
knihovna nové knihy také formou darů (v únoru například od knihkupectví Lochman a knihtiskárny Vokolek). V dubnu rozhodla knihovní rada předplatit pro čítárnu o 11 nových časopisů a deníků více, v červnu vydala seznam s více než 600 vhodnými tituly pro mládež. Ten po schválení okresním školním inspektorem J.Ledrem bylo možné v knihovně zakoupit. Od 1.7. do 30.8. byla
knihovna uzavřena. Čtenáři byli vyzváni k navrácení všech půjčených knih, aby bylo možné provést prázdninovou revizi. Od 1.9. došlo ke změně výpůjční doby: v pondělí, úterý, čtvrtek a pátek se půjčovalo od 15 do 18 hodin, ve středu a sobotu od 9 do 11 hodin. Zájem o knihovnu stoupal, přibývali čtenáři i čtenářky,
knihovna dostávala dále finanční dary (největší, 1000,-Kč poskytla městská spořitelna). V prvních měsících roku 1938 vydala knihovní rada tiskem výroční zprávu, její plné znění bylo otištěno v Kulturním zpravodaji, který vydával Akademický
spolek pardubický spolu s Knihovní radou města Pardubic. Do redakční rady zpravodaje vyslala knihovní rada svého jednatele odborného učitele Jaromíra Stárka a knihovníka F.Jungmanna. Kulturní zpravodaj kromě výroční zprávy přináší zmínku o expozici městské knihovny na pardubickém výstavním veletrhu. Knihovna se takové akce zúčastnila poprvé. Kromě různých statistik (počty čtenářů, počty výpůjček, složení čtenářů podle povolání i podle věku) zaujala návštěvníky výstavy montáž z knižních obálek a časopisů, kterou navrhl i realizoval V.Vokolek, a fotografie interiérů knihovny. Kulturní zpravodaj také zveřejnil informace o snížení požadovaného rozpočtu na činnost knihovny a čítárny. Aby čítárna mohla dále existovat, bylo nutné přistoupit k omezení nákupu nových knih. Výroční zpráva, schválená na schůzi knihovní rady dne 27.1.1938, informuje o počtu čtenářů i jejich věkovém složení (nejvíce četli Pardubičtí ve věku 20-30let, do deseti let však navštěvoval knihovnu pouze jediný čtenář). V knihově proběhly i dvě exkurze (žáků IV. ročníku měšťanské školy Drtinovy a studentek 6. třídy dívčího reálného gymnázia). Knihovnu v roce 1937 řídila osmičlenná knihovní rada v čele s předsedou V.Procházkou, městským radním. Novinkou ve výpůjčkách byla možnost zamluvit si za poplatek 50 haléřů půjčenou knihu. Přestože se knihovně podařilo splatit veškeré dluhy (nahromaděné od roku 1930), potýkala se neustále s řadou nedostatků: především malé nevyhovující prostory, nedostatek odborné literatury, mezery byly ale i v beletrii, nedostávalo se řady děl klasické i moderní literatury.
Počet nových čtenářů rostl i v roce 1938, podle zpráv otištěných ve Východu může konstatovat, že měsíčně přibývalo 15-21 nových zájemců o knížky a počet návštěvníků knihovny měsíčně neklesl (kromě prázdnin) pod 1000. Novinkou bylo právě otevření knihovny o prázdninách, v pondělí a pátek odpoledne, ve středu v dopoledních hodinách. Východ 19.8.1938 na s.3 uvádí, že městská
knihovna se stěhuje z Průmyslového muzea do obecního domu za divadlem ( kde potom setrvala až do roku 1960). V důsledku stěhování byla až do odvolání uzavřena. Stejný osud postihl i čítárnu. Ta byla otevřena v říjnu ve vlastních místnostech v zadní budově městské
radnice, denně od 15 do 17 hodin. Patrně ve stejné době byla otevřena i
knihovna v nových prostorách za městským divadlem.
(Kolektiv autorů OPK: Okresní
knihovna v Pardubicích; 30 let knihovnictví na okresu Pardubice; L.Adamová: 110let knihovny v Pardubicích, Kapka (knihovnické aktuality Pardubického kraje), červen 2007; Východ, články z let 1936-1938; Josef Sakař: Dějiny Pardubic nad Labem, III.díl; Zákon o veřejných knihovnách obecních – 22.7.1919)
Zdroj:
Vlastivědná abeceda Dr. Pavla Theina – Zprávy KPP 7-8/2015
Viz také:
Diskuse k článku: Pardubická knihovna
K tomuto článku ještě nebyl napsán žádný příspěvek.
Napsat příspěvek k článku: Pardubická knihovna
