Úvod > Dle abecedy >
Všechno
>
Kulturní novověk Pardubic
Kulturní novověk Pardubic
Jako příjezd vlaku r.1845 je mezníkem v rozvoji města, tak symbolickým mezníkem v kulturním životě je otevření nižší reálné školy 1.října,18954. Péče o tuto školu, nákladem města zbudovanou a udržovanou, vystupuje v historii města jako první veřejný zájem kulturní. Osvětové buditelské práce byla do té doby záležitostí jen několika zanícených, ale osamocených jednotlivců. Nyní se o věci kulturní začíná zajímat početnější skupina měšťanů a nakonec i sama městská správa. Bylo to několik let tuhého úsilí, než bylo dosaženo cíle, pak se ukázalo, že tu bylo vykonáno více než otevření školy. Reálce se podařilo v nevídané míře zčeřit hladinu klidného maloměšťáckého života. Učitelský sbor tvořící se při novém učilišti, stal se od počátku ohniskem osvětové práce, přinášel iniciativu, nadšeně a obětavě přikládal ruku k dílu. Nikoliv jen otevření školy, ale hlavně průvodní změny, povyšují den otevření na historické datum.
Pardubičtí ve svém mladistvém kulturním zápalu se dlouho nespokojili s nižší reálkou. V r.1861 započato jedno z nejúspěšnějších období naší samosprávy – ujímá se vlády městské zastupitelstvo v čele s vynikajícím mužem Václavem Bubeníkem. Upřímný vlastenec širokého rozhledu, podporovatel pokroku a osvěty, staral se svědomitě i o tento odkaz svých předchůdců. Již 1.října 1863 se začíná vyučovat na vyšší
škole reálné.
Zmohutnělý učitelský sbor se stává chloubou Pardubic. Vzpomeňme někdejšího ředitele ústavu, místního rodáka, Jiljího Vratislava Jahna (1838-1902), Dr.Jana Gebauera, Čeňka Ibla, Josefa Kliky, Manuela Miřiovského, Dr.Justina Práška, Bedřicha Procházky, Dr.Zikmunda Wintera. Desítky nejmenovaných se k nim čestně řadili svou vzdělanosti a plodným zasahováním do kulturního života mimoškolního. V r.1860 založena „Nedělní
škola průmyslová“, předchůdkyně pozdějších „Živnostenských škol pokračovacích“, r.1861 se otevírá „Vyšší dívčí škola“, pozdější „Východočeská Vesna“, průmyslová
škola dívčí. Začíná se soustavně hrát ochotnické
divadlo, r.1861 založen zpěvácký spolek“Pernštýn“ a r.1865 „Ludmila“, nejstarší ženský zpěvácký
spolek. R.1863 vznikl „Sokol“, příštího roku „Živnostensko-čtenářský spolek“. Vnikají další, mnohé se sice nedožily dlouhého věku, ale všechny vykonaly záslužný kus práce pro město.
Množí se řady obětavých činovníků, přistupují učitelé rostoucího národního a odborného
školství, s uvědoměním národním vzmáhá se touha po vzdělání, Pardubice se čestně zapojují do osvětového snažení národního. Vedle vzniku různých Besed a Jednot, uveďme založení „Literárního spolku“ r.1878, proslaveného literárními dýchánky, ustavení Muzejního spolku r.1880, otevření veřejné knihovny r.1897. Tyto spolky a školy ovlivňují převážnou měrou společenský život města. Začínají se pořádat pestré sokolská průvody, studentské a dělnické výlety, začíná se hrát
divadlo, pořádají se koncerty hudby a zpěvu. Oživuje Kunětická hora, r.1862 zpívá na hradě 27 východočeských zpěváckých spolků, r.1868 se pod horou pořádá mohutný tábor pro záchranu hradu. Dne 19.6.1864 je slavnostně položen základní kámen k novostavbě reálky, za účasti čestných občanů Františka Palackého a Dr.Fr.Lasdislava Riegra. Velkou národní slavností bylo 8.9.1883 odhalení pomníku bratranců Veverkových. R.1899 pořádána zdařila Východočeská výstava malířů a sochařů, r.1903 památná Východočeská výstava na Olšinkách. K tomu časté návštěvy nejpřednějších českých umělců dramatických i hudebních, vedoucích mužů české vzdělanosti té doby, literátů, vědců a politiků.
Nelze v té souvislosti nezmínit se o „Veselce“. Původní zájezdní
hospoda, známá již v 17. stol., se po několika přestavbách mění v hotel s kavárnou a sálem zv.“Odeon“, kde se před válkou pořádaly skoro všechny závažnější podniky společenské. Hrál tam od Vojana po Vydru každý vynikající český herec, koncertoval Smetana, Dvořák, přednášel prof.Masaryk. S
Veselkou na takových akcích bral od r.1905 podíl i Dělnický dům s tehdy největším sálem ve městě. Některé rodiny byly v přátelských stycích s básníky a výtvarníky, hostily zde Nerudu, Jiráska, Raise, Machra aj.
R.1999 otevřena Průmyslová
škola strojnická a stavební v nové budově na Novém Městě. R.1910 otevřena dívčí
gymnázium a chlapecké
gymnázium.
Zlom století byl ve znamení rozmachu divadelních ochotníků. Prohlubují svou činnost, vedle práce na jevišti se ze všech sil přičiňují o zbudování důstojného stánku Thalii. To je éra místního notáře, dramatika dr.Josefa Štolby. Městské
divadlo otevřené r.1909, znamená rozkvět ochotnického divadla, i zvyšování nároků na profesionální divadelní společnosti. Tu možno hledat kořeny vyspělé divadelní tradice, pro moderní Pardubice tak příznačné. Vedle Východočeského Národního Divadla - Divadla sdružených měst východočeských, tu pracovalo pět místních divadelních spolků. Uzavírajíce předválečnou společensko-kulturní historii, můžeme říci, že Pardubice byly v tom směru věrným obrazem dobrého českého města své doby.
Světová
válka a dvě léta po ní vyhloubila mocný předěl mezi starými a novými Pardubicemi. Dlouho trvalo než opět uspořádán programový večer nebo skromný koncert. Jen studenti a „Máj“ na improvizovaných scénách, v opuštěné Kuchyňkově továrně na perleťové zboží, ve fotografickém ateliéru Pírkově, hráli
divadlo. Hospodářsky
město oživovalo, vzrůstalo,
průmysl se vracel k mírové práce, mohutněl. Zavládla touha po požitcích. Přichází konjuktura kabaretu a moderních tanců, nočních místností, barů, nastává přesun do kaváren. Na druhé straně je zvýšenou měrou přáno tělesné kultuře, vzmáhá se
sport, utíká se do přírody. Mladí se vyhýbají účasti na společenské činnosti starého vzoru. Do města kde rostou podniky, školy a úřady přicházejí úředníci, dělníci, učitelé, profesoři, důstojníci, lékaři, advokáti. Vyrostli v jiném prostředí, jsou z počátku zaujati soukromými starostmi v novém působišti. Nemají příležitost a ani netouží, aby splynuli se zdejší společností. Nastává období kavárenského stolků, tam v úzkých kroužcích se schází společnost dle náhodných pojítek, čtou se noviny a kritizuje se, kritizuje. Zvolna dochází k obratu. Nejdříve mohutněl ruch politicko-organizační. Vedle starých vyrůstají nové útvary politické a při nich nemálo spolků všech možných poslání, dochází ke konkurenčnímu zápolení. Prostředí v němž bylo třeba řešit generační problém se tříští na spoustu drobných útvarů. R.1935 jsme zde měli 444 místních spolků. Žádný nemohl úspěšně ovlivnit kulturní život města. V ústraní se o to pokoušely „Pernštýn“ a „Ludmila“ pod vedením řed.Ant. Vendla, jediného reprezentanta předválečné generace. Vyrůstá „Suk“ r.1919, dirigent Fr.Michálek, r.1924 vzniká „Pardubické pěvecké okteto“, dirigent Jan Koller, usazuje se zde „Pěvecké sdružení českých učitelů“, činí se pokus vzkřísit „Pardubickou filharmonii“ založenou r.1905, působí tu „Macákovo-Martinovo kvarteto“, jež dalo podnět k „Spolku pro komorní hudbu“, předseda Ing.Josef Vencl, který zde hostí nejpřednější umělce i samu „Českou filharmonii“. R.1931 tvoří se „České duo“ J.Martin-Dr.O.Letfus proslavivši se i za hranicemi. Továrna Explozia ustavuje závodní filharmonický orchestr, dirigent Ing.Jansa. Záslužnou práci na tom poli koná i Východočeská hudební
škola Pardubice založená 15.9.1919.
Hlásí se o slovo i divadelní ochotníci. Akademický
spolek Pardubický dědí divadelní soubor „Máje“. Síly sbírá „Spolek divadelních ochotníků“. K nim přistupují ochotnické odbory politických stran. Kulturní akce pozvolna získávají své obecenstvo, rostou řady ochotných spolupracovníků. Množí se koncerty, divadelní představení, volá se po zvýšení úrovně Východočeského divadla, organizačně přebudovaného, mělo činohru, operu a operetu. Pořádají se programové večery pozoruhodné úrovně a konečně dochází ocenění i činnost přednášková. O tu pečují vedle Městského a Okresního osvětového sboru různé spolky, zejména Akademický
spolek, Máj, Dělnická akademie, později společenský klub „Přítomnost“ založený r.1937. Rozšiřuje se
knihovna a čítárna. Průmyslové muzeum otevírá výtvarnou výstavní síň. Uvažuje se o zřízení umělecké galerie, pro níž bylo z veřejných prostředků uchystána řada cenných děl. Učiněn pokus vydávat kulturní měsíčník.
Po okupaci r.1939 vzpamatovává se nejdříve Ochotnický
spolek, omlazený členy z Akademického spolku. Zmizely politické strany, padly stranické přehrady, dochází k soustředění sil. Otřesné události působí k ostřejšímu zaměření na duchovní hodnoty národní. Zanikají studentská sdružení, klub Přítomnost, Sokol, kulturní a divadelní soubory stran. Tím intenzivněji si počínají ty, které zůstaly. Kulturní ruch dosahuje uctihodných rozměrů, různé akce v nepřetržitém sledu plní prostory divadla a jiných sálů. Úroveň skoro všech podniků snese i velmi přísné měřítko. Bohatá a dobře vedená
knihovna a čítárna měly však nedostatečné místnosti. Městská hudební
škola potřebovala moderní učebny a zkušební sál, chyběl výstavní sál a umělecká galerie, scházela dobře vybavená přednášková síň, komorní scéna. To vše měla odstranit výstavba kulturního domu uvažovaná od r.1938, k níž ale nedošlo. Vyvrcholením byly oslavy 600 let města Pardubic, k nimž byl vydán krásný sborník s tímto článkem od Antonína Pištory.
Zdroj:
Jiří Paleček
Viz také:
Následující heslo: Kunětice
Diskuse k článku: Kulturní novověk Pardubic
K tomuto článku ještě nebyl napsán žádný příspěvek.
Napsat příspěvek k článku: Kulturní novověk Pardubic
