Úvod > Dle abecedy >
Historie
>
Dědické právo
Dědické právo
R.1509 Vilém z Pernštejna stvrdil právo svobodného rozhodování při sdělávání posledních vůlí a r.1512 se ve prospěch města zřekl nároků na odúmrť. To doplnil Vojtěch z P. tak, že majetek, zanechaný bez posledního pořízení, má připadnout nejbližšímu příbuznému. Kdyby se žádný nehlásil, má být rozdělen mezi obec a
špitál. Testamenty byly sepisovány za přítomnosti purkmistra nebo rychtáře a zapisovány do knihy kšaftů. Velká péče byla věnována správě sirotčího jmění, kterou vedli dva městští ředitelé sirotčích peněz. Sirotčí peníze se na úrok a záruku půjčovaly soukromníkům, obci i vrchnosti, např. Jaroslavovi z Pernštejna. Půjčovalo se i císaři, jako Maxmiliánovi II., jehož nástupce Leopold I. stvrdil 20.12.1661, že dluhuje 1600 kop míšeňských. Po zrušení patrimoniální správy a magistrátního zřízení převzal městskou sirotčí pokladnu 29.10.1851 okresní
soud. Pro ilustraci uveďme, že r.1911 spravovala soudní sirotčí pokladna vklady v celk. výši 1 232 000,- K.
Zdroj:
Vlastivědná abeceda dr. Pavla Theina, Dědické právo ZKPP 3/77
Diskuse k článku: Dědické právo
K tomuto článku ještě nebyl napsán žádný příspěvek.
Napsat příspěvek k článku: Dědické právo
