Pardubická encyklopedie Klubu přátel Pardubicka

Když byla koupě pa.panství 13.11.1490 stvrzena králem Vladislavem, zavázal se „mistr židovský království českého a markrabství moravského“ Jan Mayer Vilémovi z Pernštejna, že mu bude za všechny židy na panství platit ročně 30 zlatých uherských, poplatek později zvaný Schutzgelt. Dle nejstaršího pernštejnského urbáře byl první poddaným židovského vyznání, který se zakoupil v Pardubicích, Kapřík, patrně jde o přezdívku, židé tehdy rodové jméno neměli, vlastnil r.1507 dům čp.87 v Bartolomějské ulici. Prvním řemeslníkem židovského vyznání byl mečíř Šalamoun r.1522 v Labské ulici. První zmiňovanou židovkou byla Rachma, která r.1554 koupila dům čp.1 Bílé předměstí. Změna vlastníka pa.panství r.1560 zprvu neměl pro židovské poddané nepříznivé důsledky, komora jim dopřávala bydlení i náboženskou volnost. R.1589 přišel příkaz, že na panství může žít jen 14 židovských rodin. To bylo z hospodářských důvodů obcházeno. Konšelé r.1618 prodali Izaiášovi dům čp.9 Bělobranské nám. V gruntovní knize vedena samostatná složka o převodech židovských nemovitostí. Pa.židé si stěžovali na mimořádné celní poplatky, které od nich vybíralo město. Královská komora 25.11.1617 zakázala:„obtěžování domácích i přespolních židů nemírným clem a šacunkem“. Ferdinand II., který potřeboval peníze od svých židovských finančníků, vzal r.1627 židy pod svou ochranu a když se r.1627 statečně podíleli na obraně Prahy proti Švédům, udělil jim Ferdinad III.právo svobodně se usazovat i v městech. R.1624 si pa.židé koupili pozemek pro židovský hřbitov při sezemické cestě v Bukovině, na pozdějším Židově. R.1636 se do Pardubic přistěhoval z Frýdlandu Daniel Mojžíš, stal se nájemcem císařského cla, nadto strhl na sebe obchod solí a obilím. Kolem r.1640 se pokusil podvodně získat sousedské právo. Zřejmě proto pa.radnice do r.1660 postupovala proti židům nesmiřitelněji než panské úřady. Prozatím 20.1.1644 uzavřena se židy dohoda, že za „otcovskou“ ochranu budou platit městu ročně 20 zlatých rýnských. Obléhání města Švédy r.1645 přežilo jen 7 židovských rodin. Město jim poskytlo přístřeší, ale jednat o nových artikulích odmítlo. R.1649 je vykázala na předměstí. Na všechny židy v Čechách dopadlo usnesení českých stavů z 7.10.1650, že ve městech mohou zůstat jen ti židé, kteří tam žili 1.1.1618. Jeho vyřízení se Pardubicích značně opozdilo. K zásadnímu jednání na radnici došlo 13.6.1657. O právo bydlet v Pardubicích se dle toho usnesení ucházelo 8 židovských rodin: Salomon Wolf, Salomon Mojžíš, Jonáš Veselský, Abrahám Vokatý, Josef Pour, David Marek, Šimon Veselský, Daniel Mojžíš. U šesti bez námitek uznáno, že ve městě již 1.1.1618 bydleli, David Veselský a Daniel Mojžíš odmítnuti. Město se zavázalo těm šesti postavit domy na Bílém předměstí, přijalo od nich zálohu po 10 zlatých, ale domy nestavělo. Na vizitací prezidenta České královské komory Aleše Vratislava hraběte z Mitrovic pa.konšelé žádali, aby směli židy vypovědět vůbec, žádosti 20.10.1661 vyhověno. Císař Leopold I. městu Pardubice potvrdil 5.1.1662 všechna dosavadní privilégia s příkazem, že „žid žádný v městě ani na předměstí trpěn býti nemá". Otcům rodin dána 9.1.1662 na radnici třídenní lhůta na vystěhování "se vším nábytkem, s ženami a s dětmi“. Rozešli se po venkově, hodně jich zůstalo v Dašicích a Brozanech. Marie Terezie 18.12.1744 zakázala židům pobyt v Čechách, protože někteří židé koupili od Prusů předměty z drancování. Na nátlak zemských úřadů, omezila zákaz jen na hrazená města. Pa.zámecká správa dovolila již r.1747 židovské pachtýře panské vinopalny na Příhrádku a panské koželužny v Labské ul. Na pa.panství žily 23 židovské rodiny, po patentu Františka I. z 3.8.1797 již 56. Ústava ze 4.3.1849, jejím autorem byl Jan Filip hrabě Stadion, vyslovila rovnoprávnost bez ohledu na vyznání. Marek Oesterreicher toho využil a r.1834 koupil dům čp.77 náměstí (dnes Krajská knihovna), po dvou stoletích první žid, který se ve městě usadil. Ústava 3.12.1852 z této rovnoprávností židy opět vyloučila, teprve ústava z 20.10.1860 uskutečnila všeobecnou rovnoprávnost. Židům také umožněno se organizovat. Dosud existovala jediná pražská židovská náboženská obec, r.1862 zřízena zemská reprezentace, zavedla pořádek do organizace náboženských obcí. Židovská náboženská obec v Pardubicích ustavena r.1859, jejím prvním starostou byl Marek Oesterreicher, zůstal jim 38 let. Ještě r.1851 bylo ve městě jen 5 židovských rodin, r.1880 zde žilo 387 občanů židovského vyznání, r.1890 402. R.1879 si postavili Synagogu. R.1883 otevřen nový židovský hřbitov vedle městského v Jesničánkách. Vlastního rabína pa.Židovská obec instalovala r.1895, prvním byl Adolf Nähnadel do r.1930. R.1897 se starostou obce stal Jakub Winternitz, od r.1904 jeho zeť advokát Bertold Thein. Toho po 25 letech vystřídal švagr Karel Winternitz. Rabínem od r.1930 byl PhDr.Emil Friedman, který zahynul v koncentračním táboře. Zásluhou tehdejších představitelů patřila pa.Židovská náboženská obec k nejpokrokovějším, výlučně česky vedeným obcím v Čechách. Žili zde přední myslitelé a představitelé českožidovského hnutí, jako MUDr.Viktor Vohryzek, MUDr.Stanislav Schulhof, MUDr.Lev Thein. Jimi vedený spolek Rozvoj, vydávající stejnojmenný časopis, patřil k chloubám Svazu Čechů-židů v Praze. Konec přinesla okupace. Z Pardubic a okolí odjelo 6.12.1942 280 rodin s 863 příslušníky do Terezína. Do Pardubic se r.1945 vrátilo jen 28 příslušníků, ani jedna rodina celá, z dětí přežily jen 3. Vrátil se Bernerd Schütz, výrobce perníku, který se ujal řízení trosek náboženské obce zahrnující i Heřmanův Městec, Chotěboř, Litomyšl, Luži, Poličku. Rabinát po r.1945 již nebylo pro koho zřizovat. Na pa.židovském hřbitově 5.9.1948 odhalen památník, připomínající 550 židů z Pardubic a okolí, kteří nepřežili perzekuci za 2.svět.války.