Před 2. svět. válkou v Pardubicích nebyli Romové, ale po okrajích občas tábořili kočovní Cikáni. Tábořili např. za labským mostem, odkud je, snad při nějaké císařské a j. návštěvě, vyháněli četníci. Pravidelné tábořiště měli na konci Dašické ul. na polní cestě u lesa, dnes je zde ul. K silu. Hned vedle byl malý dvoudomek, ale nejsou zprávy o stížnostech na toto tábořiště. V Pardubicích byli i Cikáni usedlí. Starousedlíky byla rodiny Růžičkových. Jejich příslušník byl první pochovaný r.1883 na pa.novém hřbitově v
Jesničánkách. Růžičkové měli i statek v
Pardubičkách.
Otázku Cikánů-Romů řešily Pardubice již od r. 1950, celkem uspokojivě vyřešily. V ubytovacím táboře stavebních dělníků v ul. Ke hřbitovům (S.K.Neumana) ve velkém sále společenského baráku byl 9.2.1952 kulturní večer pa. cikánů. Cikánský kolektiv předvedl hru „Dědinský cikán“ režie Ondrej Gašpar, o přestávkách vložky cikánských zpěvů a tanců. Než byly baráky zbourány, bylo zde kulturní a společenské středisko.
